Stanley Longwood

(Original English text: "Stanley Longwood, The Diary of Lyydia Longwood - to my husband with love")

Vracim se ke starym zapiskum. Je mi asi tak dvaadvacet, mou laskou je Stanley Longwood. Delali jsme to na predni kapote cervene Alfy Romeo. Bylo to to nejobycejnejsi pro me a naprosty vrchol Stanleyho sexualni fantazie. O deset let starsi nez ja, uz pomysli na zalozeni penzijniho sporeni a pritom nema zadne zkusenosti. Zadne poradne zazitky. Na co bude v te sve zajistene penzi vzpominat?

Vracim se ke starym zapiskum. Je mi asi dvaadvacet a zivot me zacina nudit. Opravdu nudit, otravovat. Bydlim v pronajmu, Stanley s rodici. Jsem to nejodvazovejsi stvoreni, ktere kdy potkal, je ze me paf. Pritom ziju docela sporadane, pracuju, slusne se oblekam, zdravim s usmevem, nepredbiham ve fronte. Mam trosku ostrejsi lokty, ale to proto, ze nemam nikoho, kdo by za me bojoval male kazdodenni bitvy. Ani nikoho takoveho nechci. Nepotrebuju. Nejezdim na cerno a umelcum na Leicester square vzdycky hodim par penci. Zivim se poctive, svou praci miluju, potkavam uzasne lidske osudy, bohuzel casto jen na kratko, pracuju v domove pro seniory. Ziju v posledni dobe jen pro ty jejich pribehy, jejich lasky, ztracene ve valkach, do kterych se nas hrdy Albion kdy zapletl, pro jejich nevidanou pokoru, ktera me fascinuje. Obdivuji to odevzdane smireni s osudem, s pasivnim cekanim na smrt.

Stanley Longwood zije mnou. Vidame se temer kazdy den. Presto me muj zivot zacina vazne nudit a otravovat. Nevim, kudy z toho ven. Nezkusenost a nesmelost Stanley Longwooda je sice pro me neco noveho az neskutecneho, ale zcela naplnit me to nedokaze. Probdit celou noc nebo jeji vetsi cast, libat se, milovat se, mazlit se a laskat, takove ma predstavy o dokonalem milostnem spojeni. Beru to jako zajimavy experiment, ktery neuspel. Divat se celou noc na jeden stejny objekt a delat tolikrat dokola totez me nijak nenadchlo. Buh me zrejme stvoril pro rychlovky.

V nedeli chodim se Stanleym do kostela. Tento experiment me ovsem bavi o neco vic. Rozhodne to dokazu opakovat kazdou nedeli bez vymluv na bolesti hlavy. Kostel, ktery neni gotickym chramem poustejicim na obycejne smrtelniky hruzu z bozi velikosti, vypada spis jako stodola, je dreveny s velkymi cirymi okny, vyzdobeny kvetinami, jako venkovska hospoda pri slavnosti. Buh, kteremu staci tahle prosta neokazalost, je mi sympaticky. Stanley uctivajici takoveho Boha je k pomilovani.

Vracim se ke starym zapiskum. Je mi dvaadvacet a poprve si uvedomuji, ze me asi dostihla dospelost. V poslednich dnech na me totiz dotira zavan urcite zodpovednosti za vlastni budoucnost. Nedokazu se s tim srovnat. Nevim, co si s temito pocity pocit. Muze za to snad Stanley? A nebo jeho Buh? Nebo je proste dvaadvacet ten spravny vek dospet?

Chodim se Stanleym Longwoodem skoro rok. Alfu Romeo jsme uz vickrat zadnou rychlovkou nepoctili. Bojim se, ze se Stanley vydesi a delam jen to, co je prijatelne. Konvencni. Nenaleham, i kdyz nesmirne touzim po necem skutecne vzrusujicim. Necem, co prozene mym telem vyboj, ktery me zbavi rozumu.

Vracim se ke starym zapiskum. Muj zivot me opravdu nudi. Je mi teprve dvaadvacet, neco se musi stat.

Švihák lázeňský

(Original English text: "Beau Brummel, The Diary of Lyydia Longwood - to my father, complete stranger")

Do zivota se mi pripletl muj otec. Uspesne jsme se ignorovali od meho narozeni. Mama me naucila vsechno. I zit bez taty. Kdo to je a hlavne k cemu by nam byl? Tahle otazka snad nepadla nikdy. Je ovsem pro me novinkou, ze muj otec, ten pan neznamy, ktery me zplodil, daval cely zivot mame penize. To mi mama nikdy nerekla.

Je mi vlastne docela sympaticky. Ale necitim zadnou lasku. Zadne emoce mnou necloumaji. Jim vsak evidentne ano. Jsme prece naprosto cizi lide. Proc by me mel dojimat jeho zivotni pribeh? Prozil pestry a bohaty zivot. Bez bolesti, bez utrap, ktere denne vyslechnu od kazde scvrkle poloslepe babci v mem domove duchodcu. Tenhle pan si ovsem zije jako kral. Prijal nas se Stanleym v obrovskem dome uprostred Chiltrenskych vrchu. Patri mu to tu kolem, kam oko dohledne. Je sam a chce mi to vsechno dat. Nikoho na svete pry nema.

Nic od nej nechci. Naopak, spis se citim dluzna, protoze mi mama nikdy nerekla, ze ziju z jeho penez. Ma snad pocit, ze muj zivot bez nej - bez otce - nestal za nic? Ze jsem obet citoveho stradani? Zapomina na to, jak silna zenska byla moje mama. Mozna jen dik tomu, ze s nami nikdy nezil chlap, dokazu prekonat kazdou prekazku. Nezmitam se v pocitech, vzdy presne vim co chci a zivot ridim podle toho, co chci.

Nerozumi mi. Mysli si, ze se zlobim, ze trucuju, ze ze me mluvi urazena hrdost. Omlouva se, vysvetluje. Hleda pochopeni u Stanleyho. Nechape, ze na tomhle svete chci mit pouze to, o co se zaslouzim. At pry si s tim majetkem po jeho smrti udelam, co chci. At to vse dam treba na charitu. Ale proc ja? Odkaz to rovnou nejake charite. Ja nic nechci. Dekuju za to, cos uz mi dal. Vic nepotrebuju.

Stanley po mne hazi vyznamne pohledy. Zcela zjevne ho lituje. Proboha proc? Jen proto, ze ma spatne svedomi? Ze si na stary kolena vycita, ze nemel rodinu? At se s tim srovna. Ja mu nevycitam nic. Nechci prijmout zadnou zodpovednost, nechci mit vuci nemu povinnosti. Tak aspon dum v Palm Springs, nabizi mi. Muzeme tam jezdit se Stanleym na dovolenou. Aha, odtud ta podivna smesice britskeho a americkeho akcentu. Vetsinu zivota prozil ve Statech. Muzeme se obcas navstevovat, souhlasim. Napsat si k narozeninam, predat si darky na Vanoce. Nic vic nechci. Nic vic nikdy neprijmu. Ani nedam.

Neni naivni. Chytry, zkuseny clovek. Necekal urcite, ze se mu vrhnu kolem krku. Ale tak chladne prijeti urcite take necekal. Dovedl si jiste predstavit muj vztek, smutek, histerii. Na to se pripravil. Ocekaval i odmitnuti. Jen ho nenapadlo, ze narazi na srdce z ledu.

Lyydia Longwoodova sportebovava veskerou svou silu na to byt dobrym clovekem po boku Stanleyho Longwooda. Nema kde brat silu, natoz chut milovat sveho otce.

Co můžeš udělat dnes...

(Original English text: "Never put off, The Diary of Lyydia Longwood - epithalamium")

Sri Lanka. Ale ve skutecnosti je mi jedno, kde jsem. Nemam zajem poznavat vnejsi svet. Mnohem radeji se nekomu zavrtavam do hlavy. Mikrokosmos tuzeb a predstav me laka daleko vic. Bohuzel Stanley snad zadne tuzby nema. Nic, co by se dalo uchopit, polaskat se tim. Jeho spolecenska dokonalost, tolik ocenovana okolnim svetem, zaroven vsak pro me zosobnujici absolutni omezenost, me skutecne fascinuje. Jen proste nevzrusuje.

Protoze nemam zadnou rodinu, vzali jsme se daleko ode vsech a tajne. Za par dni se presuneme na Maledivy. Oddali nas na plazi. Prijemny cesko-slovensky par, se kterym jsme se sblizili vecer pred tim, nam dela spolecnost. Alespon neoslavujeme nase oficialni spojeni uplne sami.

Katarina mluvi skvele anglicky, studovala anglickou literaturu, Stanley z ni nespousti oci a probiraji spolu veci, kterym nerozumim a ani nechci. Peter me vyzval k tanci. Ach boze, tohle je prece den me svatby! Jenze od vcerejsiho vecera, kdy jsme se poprve setkali, jsem jako na trni. Pred ocima mi leti predstavy, jak si to spolu rozdame nekde v tmavem koutku. Evidentne to neni ten typ, co ceka, az narazi na volny pokoj s klicem v zamku a s cerstve povlecenou posteli. Diva se na me a vim, ze kdyz zajdu ve spravnou chvili ke vchodu pro personal, opre me o opryskanou zed a udela mi to beze slov a beze zbytku. Ale prece - dnes je muj svatebni den. Nemeli bychom to nechat az na zitra?

Vidime, jak Ti dva k sobe sklani hlavy zaujati hovorem o anglicke literature. Nevnimaji nic kolem sebe. Peter me pri tanci kouse do ucha. Cela horim nedockavosti, mam pred sebou svatebni noc se Stanleym... Kdyz se po kratke netanecni pauze vracime s Peterem na parket, ti dva jsou stale v zivem hovoru. Niceho si nevsimli. Tancime dal a ja doplnuji svuj pomyslny seznam o novou uroven. Peter zvysuje latku vsem budoucim rychlovkam. Pri pomyslne poznamce o novem rozmeru pro me eroticke fantazie se jeste v jeho naruci pri poslednim tanci zachveju.

Pripravena na Stanleyho pomalou a zdlouhavou lasku vracim Petera Katarine. Nase svatebni apartma se muze tesit na trochu romantiky z dilny Lyydie Longwoodove. Kdo by si to pomyslel? 

Valentýnka

(Original English text: "Little Valentine, The Diary of Lyydia Longwood being fooled")

Dalsi pozvanka od meho otce. Neda se odmitnout. Narozeniny totiz slavime ve stejny den. Taky neni spatny napad udelat z naseho setkani velkou spolecenskou udalost. Cim vic lidi, tim min prilezitosti pro rodinne rozpravy. Na druhou stranu pro tatu sance predstavit me coby sveho potomka vsem svym znamym. Cimz me jakoby k sobe pripouta. Nebranim se tomu. Byt aktivni v tomto vztahu vsak nehodlam, mam soucit se svymi babcami, s timto panem ne. To, ze me ma, je nahoda. Nechtel rodinu, ochotne se sice financne postaral o zenskou, kterou zbouchnul, ale kdyby k tehle nehode nedoslo, bytost jmenem Lyydia Amers by nespatrila svetlo sveta a pokud by nesplodil jineho dedice, odkazal by vse charite a neotravoval by me srdceryvnymi historkami o tom, jak je na svete sam. Ja take nikoho nemam. Nasla jsem si Stanleyho. At si take najde nejakou partnerku, ktera s nim prozije zbytek zivota. Je to prece jen chytry, sympaticky, elegantni a bohaty pan. Nouzi o ctitelky jiste nema. A skutecne, zadne vycitky vuci mne si delat nemusi. Nebyt Stanleyho, nekonala by se ani tahle spolecna oslava. Jenze milacek Stanley chce s mym otcem vychazet. Narozdil ode me ho povazuje za dulezitou soucast meho zivota. Ach, drahousek Stanley. Tato pece o me blaho me velmi dojima. Protoze miluji Stanleyho Longwooda, misto soukrome valentinske vecere budu 14. unora poprve slavit sve narozeniny s mym vlastnim tatou.

Tyden pred oslavou me Stanley sokuje zpravou, ze nas navstivi Peter a Katarina. Nevzpominam si, ze bychom si vymenili adresy nebo telefonni cisla, ale zrejme to ma na svedomi Stanleyho laska k anglicke literature. Katarinu tenkrat doslova hltal. Zadne vycitky, Peter a ja jsme se take hltali. Narozdil od Stanleyho s Katarinou - skutecne doslova. Ti dva si mozna od te doby pisou. To znacne meni muj pohled na cloveka, se kterym sdilim manzelske loze. Stanley Longwood ma tajemstvi. Pri tom pomysleni me trosku mrazi. Zvlastni fyzicke vzruseni, jake v souvislosti se Stanleym pocituji jen a pouze pri pohledu na cervenou Alfu Romeo. Stanley Longwood s tajemstvim, to je pro me uplne novy clovek.

Sleduji, jestli se Stanley svym chovanim nejak prozradi. Oci planouci nebo cosi podobneho. Vlastne nevim, zda ma co prozradit. Treba proste jen jako pred casem na Sri Lanku cestuje ted tenhle roztomily cesko-slovensky parecek do Anglie a rozhodli se nas navstivit. Na tom prece nic neni. Stanley se cele tri dni chova naprosto vzorne jako obvykle. Ale moznost, ten nepatrny naznak Stanleyho jakekoliv slabosti, me az neskutecne drazdi. Chci pristihnout tenhle vzor ctnosti a dokonalosti pri necem zakazanem. Chci videt rozpaky. Pozadovat za to budu uznani meho prava na vlastni posedlosti. Chci aspon jedno manzelske negentlemanske cislo. Ja a Stanley. Konecne, aspon jednou. Ve vytahu nebo v garazi. Pod stolem s narozeninovym dortem na velkolepe oslave u meho otce.

Ctrnacteho unora leje jak z konve. Obloha je ocelove seda od zapadu k vychodu, od severu k jihu. Je sero i v prave poledne. Jednoznacne hnusny den. Velmi odpovida me nalade. Strasne me boli hlava. Neunavne bez prestavky a pritom nenapadne pozorovat nejmensi zmenu ve vyrazu, v pohledu ci v gestu Stanleyho Longwooda v pritomnosti Katariny me silene vycerpava. Nemyslim vubec na svuj seznam, na jehoz spicce stale neprekonan zari Peter. Nemam cas se venovat sobe a svym pranim. Stanley je vsak jako vzdy naprosto bez chybicky. Budu se s tim muset proste smirit. Stanley Longwood je andel. Lyydia Longwoodova je devka.

Ctrnacteho unora, moje narozeniny a svatek zamilovanych. Katarina byla predstavena memu otci a nehnula se od nej ani na krok po zbytek odpoledne. Ne, to se vlastne spis tata nehnul na krok od ni. Stanley je z toho necekaneho vyvoje udalosti uplne bez sebe. Sladky objekt jeho touhy je pryc. Dokud byla Katarina v jeho blizkosti, nedalo se na nem zadne zvlastni vzruseni poznat. Od chvile, kdy ji v nemem souboji ziskal muj otec, neni se Stanleym rec. Presto se snazive, duchem vsak jinde, venuje spolecensky vyhradne mne. Peter flirtuje s hosteskami. Tata si vodi Katarinu za loket od jednoho hloucku znamych k druhemu. Treba ji misto me predstavuje jako sve ztracene, znovunalezene drahe dite - chci povzbudit Stanleyho. Ale nemohu dat najevo, ze jsem si vsimla, jak po ni touzi. Chci i pro sebe zachovat zdani, ze Stanley Longwood ma prece jen sve tajemstvi!

Všem dnům konec

(Original English text: "Diary of Multiple Pleasures, The Last Diary of Lyydia Longwood who passed away quietly")

Nesplnene sny a nesplnena prani. Nevim, kudy kam.

Divala jsem se na sebe do zrcadla. Asi po mesici. Nemela jsem to delat. Ne, nikdy jsem nebyla zadna kraska. Ale byla jsem ziva, vesela. A mohla jsem se na sebe spolehnout. To ted uz nemuzu. Pry odchazi telesne schopnosti, ale mozek zustava svezi. Pochybuju o tom. Jakmile vite, ze pomalu umirate, zacne vam z toho driv nebo pozdeji hrabat. I takovou zatvrzelou optimistku jako jsem ja prepadaji pochybnosti. Strach. A chut skoncit to driv, sama, svym rozhodnutim a svou rukou. Nez cekat na osud, az se nade mnou slituje a zbavi me bolesti a smutku. Lepsi nez odevzdane cekat na potupnou zkazu.

Uz par dni uvazuju nad tim, jestli bych svuj zivot mohla prodat na inzerat. Znacka: rychle a levne.

Cim jsem starsi, tim jsem kritictejsi k tomu, jak jsem zila, co jsem kdy komu udelala, i kdyz vim, ze to vychazi ze me, z meho nitra, vim, ze nemohu a nemohla jsem byt jina, jednat jinak, zit jinak. Chtela bych vedet, kolik zenskych fakticky meli moji chlapi. Vytvorili bychom spolecne tak spletitou sit, ve ktere by jednotlivec mozna nekolikrat narazil i sam na sebe. Ja urcite. Spala jsem i s muzem, ktery spal se zenou, se kterou jste spal vy. Ano, to je Lyydia Longwoodova. Stoupam si dobrovolne na popraviste a necham si dnes po zapadu slunce setnout hlavu. Nedokazu se zmenit, ale cim jsem starsi, tim vic tu zmenu chci. A tim min muzu. Byla jsem se sebou vzdycky smirena, na sebe zvykla. Stava se ze me nekdo, kym nechci - ale pritom asi nevyhnutelne musim - byt. Bojovala bych s tou promenou a proti ni, jenze nemam silu. Jsem nemocna, slaba, oskliva devka. Jsem odepsana.

Chci jeste zit, chci jeste neco uzit!

Ale proc? Proc bych mela lpet na zivote? Na nikom a na nicem mi nezalezi, nepoznavam se, jsem sobecka a protivna, nadopovana praskama, nenavidim cely svet, cim jsem si proboha zaslouzila takovou spolecnost? Sedi mi za krkem, slizka jedovata zmije, roztrousena  skleroza, nic ze me nezbude... Nechci takhle zit. Takhle prezivat. Chci zpatky svou Lyydii. Nechci jeste umrit.

Nepanikar. On te miluje! Mozna, ze te milujou oba. Vlastne vsichni tri.

Vzdycky jsem se divila, ze ostatni zeny kolem mne nemaji chut bavit se s jinymi muzi. Zatimco ja jsem vzdy otevrena ke vsem a ke vsemu. Neznamena to, nikdy to neznamenalo, ze o toho muze stojim, ze po nem neco chci, ze se mi libi, ze me pritahuje. Proste prirozene vyhledavam blizkost opacneho pohlavi. Nemusi to mit zadny cil. Nekdy samozrejme ma. Nekdy ale opravdu vubec ne. Jenze ted, poprve v zivote, tem zenam, co jsou vuci ostatnim muzum krom toho sveho jednoho uzavrene, najednou rozumim. Vim proc jsou takove, je to tak jasne, driv mi to nedochazelo, ale ted vim, ze neni, nemuze byt jiny duvod. Neni to povahou, zalozenim, vychovou ani naladou. Ony sve muze miluji. Opravdu miluji. A to jsem ja nikdy predtim nepoznala. Zamilovana jsem byla kazdou chvilku, ale to mluvim o poblazneni, o chvilkove vasni. Ted ale vubec uz nemam potrebu spolecnosti jinych muzu. Povazuju to za ztratu casu. Proc jit na obed s tim ci na drink s onim? I kdyby slo jen o popovidani si v klidu, o zmenu a vzruseni v kazdodenni rutine. Chci byt kazdou volnou chvilku jen s nim. A to jsem vazne nepoznala. Prozivam to poprve.

Patrim ted konecne take mezi ty nepochopitelne zeny, kterym staci jeden muz. Lyydia Longwoodova, zena jednoho muze. Jak zvlastni! Jak nadherne...

Stanley me miloval oddane, jako pes. Colin me miluje jako muz. Nechci pohrdat psi laskou, nepohrdam Stanleym, nechci srovnavat tyhle dva rozdilne chlapy a tvrdit, ze jeden je lepsi nebo me miluje vic ci lip. Ted prozivam obdobi, kdy miluju Colina. Obdobi, kdy jsem milovala Stanleyho, ale neskoncilo. Nezamilovala jsem se do Colina, protoze bych prestala milovat Stanleyho. Tenhle novy cit prisel zcela nezavisle na okolnim svete.

Nic neocekavam. Dokud tady ta laska bude, chci ji opatrovat. Zmizi-li, bude pryc. A zivot pujde dal. Beze mne. Bez jeho neznych polibku, pevnych objeti, bez milovani a bez erotickeho drazdeni vsech mych smyslu. Proc jsem ho jen nepotkala driv? Dozrala jsem k tomuto vztahu. Nemohla jsem takoveho muze poznat driv, nemohla bych ho ocenit, ted je ta spravna chvile, on je ten spravny muz, miluju ho, potrebuju ho.

Miluju ho. Miluju ho.

Sama sobě, naposled...

Snazila jsem se to skryvat. Mozna az moc upenlive, ze jsem to malem zatajila i sama pred sebou.

Mohla jsem to zpocatku ignorovat, bojovat, vzdorovat. Ale je to silnjsi nez ja. Nikdy jsem si nedokazala predstavit, ze by neco mohlo byt silnejsi nez ja. Se vsim jsem se dokazala porvat. Zadny protivnik nemel dost ostre drapy, aby me premohl. Odolala jsem tatovi, odolala jsem Stanleymu. Ted tu lezim a zaviram pred svou potupou oci. Byla jsem pripravena na cokoli z venku. Tohle vsak byl zakerny utok. Dostal me muj vlastni mozek.

Katarina se o me stara jako o vlastni. Je to smesne. Je skoro stejne stara jako ja. Dela mi maminku. Nenavidim ji za to. Ale jsem ji strasne vdecna. Radej Katarina nez tata. Nebo Stanley. Nesnesu ty jejich soucitny pohledy. Tatinku, delal sis pred par lety starosti, co udelam s tvym majetkem po tve smrti. Tak vidis, bylo to zbytecne.

Tricet sest, septam rozpraskanymi rty. Tesi me to cislo ale zaroven me desi, ze to zdaleka neni pocet let, ktere jsem prozila.

Muj konec. Konec Lyydie Longwoodove.

Chci posledni rychlovku, chci si to rozdat se smrti. Rychle a vecne, bez emoci. Neni v tom nic osobniho, nikdy nebylo. Udelat to, zastenat. Urovnat se, ucesat a navzdy odejit.

Pro tyhle posledni okamziky by mel clovek zit, snazit se, aby si nemusel nic vycitat. Aby mel nac vzpominat, az bude bezvladne jako ja ted lezet v cisty bily posteli - a na parte mi pak napisou 'zesnula tise po dlouhe tezke nemoci'. A lidi budou vzdychat 'ach boze, tak mlada, jeste nic neuzila'. Ale ja vim sve.

Posledni usmev. Tricet sest...